Bezpečnostní problematika mě provází celý život. Už jako malá jsem měla vztah ke všemu „vojenskému“ – a to proto, že můj táta byl voják z povolání a já se v tomhle prostředí zkrátka od malička pohybovala. S narůstajícím věkem jsem jeho zahraniční mise a různá cvičení začala brát čím dál víc vážně, a když se k tomu přidala láska k historii a mezinárodně-politickým otázkám, bylo jasné, že studium bezpečnosti na vysoké škole bude pro mě jasná volba.

Ačkoli mi mé studium Bezpečnostních a strategických studií a Mezinárodních vztahů dalo hodně zkušeností a obohacujících znalostí, a v minulosti jsem se s vojenskou agendou setkala například v rámci Dnů NATO v Ostravě, propojení s bezpečnostní oblastí na té vyšší úrovni mi zkrátka stále chybělo. Ministerstvo obrany je institucí, do které je poměrně náročné se v pozici stážisty dostat. A proto, když se naskytla možnost navrhnout a získat svou ideální stáž, jsem se rozhodla využít příležitosti a poslala svou žádost do projektu PročByNe? s prosbou stáže právě na Ministerstvu obrany ČR. A vyšlo to.

Když se má stáž na podzim roku 2021 domlouvala, ani v tom nejdivočejším snu nikoho z nás nenapadlo, za jaké situace proběhne a čemu budeme nejen jako Česká republika, ale celá západní společnost čelit. Má původní vize byla, že chci zjistit, co vlastně práce na Ministerstvu obrany obnáší a čím je specifická právě role náměstka. Lákalo mě srovnat agendu obrany s agendou Ministerstva zahraničních věcí, kde jsem jako stážistka už v minulosti působila. Chtěla jsem se také ujistit v tom, že tam, kam momentálně studijně a profesně směřuji, bylo správným rozhodnutím. Nicméně v posledních týdnech před stáží se jakákoliv očekávání rozplynula a já si pouze přála, ať stáž vůbec proběhne. Klaplo to, a já se těšila, co si pro mě kancelář pana náměstka Jana Havránka a celá Sekce obranné politiky a strategie připraví.